Muž se modlil. Udělal ruku’, sajdah a prosil po tashahhud -

اَللَّهُمَّ إِنِّي أَسْأَلُكَ بِأَنَّ لَكَ الْحَمْدُ لَا إِلَهَ إِلَّا أَنْتَ الْمَنَّانُ بَدِيعُ السَّمَاوَاتِ وَالْأَرْضِ يَا ذَا الْجَلَالِ وَالْإِكْرَامِ يَا حَيُّ يَا قَيُّوْمُ

Alláhumma inní as'aluka bi-anna lakal-hamd, lá iláha illá Antal-Mannán, Badí'us-samáwáti wal-ard, já Zal-Džaláli wal-Ikrám! Já Hajju já Qajjúm

Ó Alláhu, žádám Tě ctností skutečnosti, že chvála náleží Tobě, není božstva kromě Tebe, Který prokazuješ přízeň a dobrodiní, Původce Nebes a země, Ó Pane Velebnosti a Nádhery, Ó Živý, Ó Věčný. Prorok (ﷺ) řekl: 'Víte, čím prosil?' Řekli: "Alláh (SWT) a Jeho Posel (ﷺ) vědí nejlépe." Řekl: 'Tím, v jehož Ruce je má duše, vzýval Alláha Jeho největším Jménem, které, pokud je jím vzýván, On odpovídá, a pokud je jím žádán, On dává.'

Reference: Sahíh (Albání). Abú Dáwúd: 1495